Hory, moje žena a já

Wanderin überquert Wiese mit traumhaften Ausblick auf die Berge

Nassfeld - Pressegger See | Lesachtal | Weissensee

Hory, moje žena a já

Krátký pobyt v horách a únik z každodenní rutiny je pro moji ženu i mě už oblíbená tradice. Alespoň na jednu noc nás to každý rok táhne nahoru do hor a toto dobrodružství začíná většinou už při balení batohu. Zatímco je ten můj naplněný vším, co potřebujete na expedici, do „kabelky“ mé ženy se vejde pouze rezervní oblečení, opalovací krém a turistická mapa.

Tentokrát jsme si vybrali Karnskou horskou cestu, která pro nás není neznámým územím - zasahuje totiž do našich domácích hor. Stezka KHW 403 vede 150 kilometrů ze Sillianu ve východním Tyrolsku do Arnoldsteinu přímo na hranici mezi Rakouskem a Itálií. Je to nádherný kout země a právě proto také dobře známe chaty u jezer Wolayer See a Obstanser See, například Porzehütte nebo Hochweißsteinhaus majitelky Ingeborg Guggenbergerové, kterou také rádi pravidelně navštěvujeme.

více
Wegmarkierungen zeigen den richtigen Weg
© Hannes Wallner
Tentokrát se ale nechystáme do nejvyšších Alp a chceme jít dva dny pěšky na východ od průsmyku Plöckenpass směrem k Nassfeldu. I přes ranní mlhu vyrážíme plní elánu od Untere Valentinalm, kde nám hostinští Johanna a Markus Lamprechtovi servírují korutanské speciality, protože je známá věc, že s něčím dobrým v žaludku máte lehčí krok.
Raus aus dem Wolkenmeer
© Hannes Wallner
Pěšky pokračujeme směrem k průsmyku Plöckenpass. Místo toho, abych se řídil podle své ženy a její turistické mapy, vyberu si přespolní cestu vedoucí přímo nahoru. Plán mi vychází, protože už po necelé hodině dorazíme k salaši Obere Spielboden Alm, která leží pod 2332 metrů vysokým vrcholem Polinik. Salaš je překrásně udržovaná a sluníčko se na nás usmívá, protože už jsme prošli hustou mlhou.

Výšlap stál za to

Výhled do údolí Gailtal je tak jedinečný jako pohled směrem k Itálii. Jen stěží si dovedeme představit, že tu před sto lety Italové a Korutaňané vedli zarputilé horské boje. Ještě dnes svědčí o hrozné době mezi roky 1915 a 1918 četné schody, členité zákopy, zbytky starých pozic, bunkry, skalní jeskyně i pohřebiště vojáků. Tisíce mužů musely vytrvat na obou stranách Karnských Alp ve výškách až 2700 metrů a příliš mnoho z nich přitom přišlo o často ještě velmi mladý život. To je důvod, proč se dnes Karnské horské cestě říká Stezka míru (Friedensweg). Po krátkém sestupu nás Karnská horská cesta přes Kronhofgraben zavede směrem k Obere Bischofalm. 
Das Gailtal zu Füßen
© Hannes Wallner
Po čtyřech hodinách chůze si moje žena žádá první přestávku. Zastavíme se tedy u příštího malého potůčku a uhasíme svou žízeň. Voda je svěží a čistá. S novou energií a posilněni proviantem, který jsme si přinesli, pokračujeme pěšky dál. Cesta hustě zarostlým údolím Kronhofgraben se asociaci Alpenverein, sekci Obergailtal Lesachtal, opravdu povedla.
Zur Belohnung wartet ein leckerer Kaiserschmarrn
© Hannes Wallner

Kulinářské rozmazlování

Po šesti hodinách chůze jsme šťastní, když dorazíme k chatě Zollnersee Hütte, kde nás hostitelé srdečně vítají. Jen se vyzujeme z pohorek a už si objednáváme časnou večeři. Pro mě to bude opečená slanina a pro moji ženu velká porce císařského trhance s jablečným pyré, o kterou se samozřejmě musí se mnou rozdělit.
Každou půlhodinu sem přicházejí další turisté z nejrůznějších zemí světa. Alpenverein chatu teprve nedávno zrenovoval a to včetně pohodlných pokojů s palandami. Daleko od městského hluku se tady v horách prostě spí lépe.

I když je noc velmi krátká, protože jsme zapředli mnoho příjemných hovorů s ostatními nocležníky, jsme oba již před šestou hodinou ranní znovu na nohou. Hostinská Hannelore Pedarnig nám přesto nabízí ranní kávu. S obědovým balíčkem v batohu vyrážíme na cestu.
Brzký start se nám vyplatí, protože při pohledu zpět vidíme první sluneční paprsky, jak se dotýkají 2199 metrů vysokého vrcholu „Hoher Trieb“ a odrážejí ho v jezeře Zollnersee, které je pozůstatkem poslední doby ledové. Zpočátku po cestě pozorujeme spící krávy a už druhý den se držíme červeno-bílo-červeného značení. Projdeme kolem oblíbeného místa pro geology Findenigkofel. Karnské Alpy jsou totiž celosvětově známé svým jedinečným pestrým geologickým složením a z tohoto důvodu také vznikla snaha prohlásit je za první světové přírodní dědictví Rakouska.    
Unterwegs zeigen rot-weiß-rote Markierungen den richtigen Weg
© Hannes Wallner
Zdá se to jako celé hodiny, kdy se moje žena už znovu dožaduje přestávky. Mně se ale chce dál, protože v dálce už se dají rozeznat výrazné skalní formace vrcholu Trogkofel. Ještě předtím však musíme projít kolem Hochwipfelu a několika salaší, kde se vyrábí výtečný gailtalský alpský sýr, který má ochrannou známku EU. Na ochutnávku nám ale nezbývá čas, protože cíl už je na dosah. Znovu a znovu utěšuji svou ženu, že na Tressdorfer Alm v Nassfeldu bude mít na vychutnávání ještě spoustu času. Tempo se ale pomalu projevuje a začínají nás pálit nohy. Možná, že malá přestávka přece jen není tak špatný nápad.
Wanderer genießt den herrlichen Fernblick
© Hannes Wallner
Po šesti hodinách a třiceti minutách se zastavíme u sedla Rudnig před cílem naší denní etapy. Před námi leží Nassfeld vklíněný mezi vrcholy Gartnerkofel, Trogkofel a Rosskofel. V místech, kde se to v zimě hemží lyžaři, si teď na konci alpského léta vykračují turisté a rodiny s dětmi. Protože také musíme zpět do údolí, aktivujeme ještě jednou všechny zbytky sil a vydáme se na druhou stranu Nassfeldu k lanovce Millennium Express.
Zurück ins Tal geht es mit der Bergbahn
© Hannes Wallner
Počasí je nádherné a my přešťastní po společně zvládnuté túře. Kupujeme si lístek na jízdu do údolí do Tröpolachu a využíváme krásné počasí k vykoupání v osvěžující vodě nedalekého jezera Pressegger See
 
Přesto, že jsme se občas neshodli na tom, kdy je nejlepší chvíle na přestávku, oba souhlasíme s tím, že si co možná nejdříve znovu dopřejeme výlet do hor.
Fotografie a text: Hannes Wallner
?>

To by vás také mohlo zajímat